Zelený čaj - zdraví a kvalita z čajovníku

Zelený čaj má stejně jako čaj černý původ v čajovníku. Liší se pouze tím, že neprochází procesem fermentace, takže při zpracování nedochází k chemickým změnám. Při procesu vadnutí vyloučené enzymy a fermenty jsou napařením zničeny. Proto se čajové lístky nezabarví červeně v odstínu mědi (jako po fermentaci u černého čaje), nýbrž zachovávájí původní olivově zelenou barvu. Zelený čaj je co do chuti hořčí než čaj černý, neboť obsahuje více tříslovin. Vitamíny a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány, neboť nejsou fermentací narušeny.

Již před 2.500 lety pro zelený čaj horoval Chang-Chung-Ching, „čínský Hippokrates“ z Ch´a: „Neopíjí jako rýžové víno, naopak podporuje dobrý zdravotní stav a udržuje v duši harmonii“. Lékař Chang Hua přidává: „Ten, kdo pije zelený čaj, žije déle, je zdravý a vitální.“ Dr. Nicolas Direks z Nizozemí pak v roce 1641 uvádí: „Pití zeleného čaje pomáhá lidem zbavit se bolesti a utrpení. Čaj přináší energii, podporuje činnost mozku.“ Proč právě Japonci žijí déle než lidé z jiných zemí? Možná právě proto, že zelený čaj konzumují pravidelně. Označují jej zároveň přídomkem „filozof mezi nápoji“.

Příchod zeleného čaje do Evropy
Zelený čaj je v Evropě v kursu teprve od počátku 90. let. Jeho spotřeba se v tomto světadílu od roku 1990 zvýšila desetkrát. Úplnou novinkou však není. Evropa pouze zapomněla, že už se tu jednou objevil. A sice zcela na počátku evropských čajových dějin: úplně první čaj, který Holanďané okolo roku 1610 přivezli z Číny, byl čaj zelený. V té době se v „Říši středu“ – Číně produkoval převážně zelený čaj, čaj černý se ve větším množství začal zpracovávat teprve později, a to v souvislosti s rostoucí exportní poptávkou. Göthe, madam Pompadour nebo carevna Kateřina hostily své přátele převážně zeleným čajem. Černý čaj se naučili pít až jejich pravnukové, a to když Angličané koncem 19. století přesvědčili západní svět o přednostech pití čaje ze svých kolonií. Čaj nebyl zpočátku módním nápojem pouze vysoce postavené smetánky, nýbrž byl nabízen i v lékárnách jako prostředek proti nadýmání nebo na uklidnění žaludku. Cornelius Bontekoe – významný lékař konce 17. století – byl dokonce o zázračném působení čaje tak přesvědčen, že svým pacientům doporučoval až 100 šálků čaje denně ! Ale ne všichni byli nadšeni. Liselotte von der Pfalz – švagrová Ludvíka XIV. o novém nápoji napsala: „Čaj mi připadá jako seno a hnůj, mondieu, jak může rozumnému a citlivému člověku něco tak hořkého a páchnoucího chutnat ?“

Jak se zelený čaj z Evropy vytratil
Protože Angličané ve svých koloniích v polovině 19. století produkovali stále jen černý čaj, měnila se spotřeba čaje v Evropě stále více ze zeleného (čínského) na černý (převážně indický). Existují různé hypotézy, které tuto změnu objasňují:
1. hypotéza: Britové se chtěli od Číny jakožto významného čajového producenta odlišit a čínský čaj z pozice světové pěstitelské jedničky sesadit. To se podařilo nejlépe tak, že světu vnutili černý čaj, který v té době byl v Číně něčím výjimečným.
2. hypotéza: Černý čaj se v Evropě lépe prosadil, protože sytě hnědá barva jeho nálevu připomínala pivo, zatímco bledě zelený nálev zeleného čaje vrhal asociace na léčiva.
3. hypotéza: Černý čaj byl vodný ve srovnání s čajem zeleným mnohem lépe ke kombinaci s přísadami jako je mléko nebo cukr. Hodil se také dobře ke koláčům a pečivu a odpovídal tak evropským nárokům na sladkosti mnohem více než čaj černý.

Zelený čaj – přírodní léčivý prostředek
Seznam medicínského působení, které věda zelenému čaji přisuzuje, je dlouhý. V jedné japonské vědecké práci se píše, že nálev zeleného čaje působí preventivně proti 61 nemocím a 21 chorob dokonce dokáže léčit.

Podle výzkumu pod vedením amerického vědce Jerzy Jankuna (Medical College of Ohio) blokuje speciální substance v zeleném čaji důležitý rakovinový enzym a zabraňuje tvoření zhoubného nádoru. Na základě epidemiologických studií se dosud pouze tušilo, že zelený čaj má protirakovinné účinky. Nikdo ale nepopsal mechanismus, jak k tomu dochází. Jako rozhodující substanci nalezli Američané tzv. Epigallokatechin-3-Gallat ( EGCG ). Tento katechin blokuje enzym urokináza. Rakovinové buňky produkují tento enzym ve velkém množství a s jeho pomocí napadají živou tkáň, aby mohly růst a rozmnožovat se. Vědci tvrdí, že katechin EGCG je obsažen pouze v zeleném čaji. V černém čaji je tato substance zničena. Jediný šálek zeleného čaje obsahuje 150 mg EGCG. „Jen pár šálků zeleného čaje denně stačí k tomu, aby působil preventivně proti rakovině nebo aby alespoň zpomalil její nástup“ – říká se v závěru vědecké zprávy.
Zelený čaj chutná hořčeji než čaj černý. To je způsobeno tím, že třísloviny, které jsou za hořkost odpovědny, jsou v černém čaji vázány a do nálevu se uvolňují pouze částečně. U zeleného čaje je tomu přesně naopak a třísloviny jsou pak v hotovém čaji mnohem koncentrovanější. Právě třísloviny však zpomalují proces stárnutí buněk. I v tomto se projevuje pozitivní vliv zeleného čaje na lidské zdraví a jeho přednost před čajem černým.

Pokud shrneme pozitivní účinky zeleného čaje na lidské zdraví, dostaneme následující výčet:
- Neutralizuje škodlivé vlivy záření. Lidé, kteří tráví hodně času před televizní obrazovkou, by jej měli pít pravidelně.
- Zelený čaj obsahuje také látky, které upravují vysoký krevní tlak, zabraňují kornatění tepen a odbourávají cholesterol v krvi.
- Napomáhá prevenci rakoviny (viz výše)
- Osvěžuje tělo i duši. Tein obsažený v čaji podporuje činnost centrální nervové soustavy. Působí mírně a dlouhodobě. Kofein v kávě (stejné chemické složení jako tein) rozpumpuje srdce, jeho účinek je prudký, ale krátký.
- Oddaluje stárnutí. V čaji obsažený vitamín E zpomaluje degeneraci buněk, tedy i stárnutí.
- Flavanoly zabraňují rozmnožování strůjců nejrůznějších chorob, vitamín C vyzbrojuje dodatečně buňky proti útočníkovi, vitamín A a karoten chrání ještě navíc tělní sliznice.
- Fluor brání vzniku zubního kazu. Významné preventivní účinky se projevují především u mladších lidí.

Jinými slovy: každým šálkem zeleného čaje podporujete své zdraví. Jde jen o to, abyste si nalezli druh, který Vám bude nejlépe vyhovovat.

Ovocný čaj

Ovocný čaj - zdravý nápoj pro všechny generace

Ortodoxní zastánci černých a zelených čajů to neradi slyší, ale je to skutečně tak. Ovocné čaje se stávají stále oblíbenějšími. Spotřeba ovocných čajů roste ve vyspělých zemích světa rychleji než čajů černých nebo zelených. První pokusy s pitím ovocných čajů podobným těm dnešním začaly v 50. letech v západní Evropě, jejich rozmach však přišel teprve v letech sedmdesátých. Ovocné čaje jsou vhodné pro celou populaci (především pro děti) – neobsahují tein ani kofein ani žádné jiné povzbuzující látky. Jsou produkovány na čistě přírodním základu a lze je pít bez omezení – ideálně hasí žízeň a příjemně osvěží. Lze je připravovat teplé i chlazené. Navíc obsahují vitamín C, který působí preventivně proti chřipce a nachlazení. Jednotlivé vyluhované komponenty lze sníst – vždyť se jedná o sušené ovoce. Ovocné čaje jsou zároveň vhodné pro míchání s alkoholem a lze z nich vytvářet alkoholové koktejly. Přesně odpovídají trendu doby, jsou plně v souladu s wellness-stylem.

Jejich rozmach je reakcí na stále rozšířenější lidský požadavek: posadit se a v klidu si vychutnat svůj šálek čaje. Jedno staré čínské přísloví praví: „Když hodně pospícháš, jdi oklikou!“ Dalo by se to také reprodukovat jako pozastavení se nad šálkem čaje. Tento vzestupný trend jistě souvisí s tím, že používané suroviny se během mnoha let velmi málo mění. K tomu ještě neobsahují žádný přidaný cukr, kalorie ani kofein. Proto je vhodný pro velké i malé, staré i mladé bez rozdílu. Je jedno, zda se jedná o mátu, heřmánek, šípek, jablko, šípek nebo o lesní plody. Paleta ovocných směsí se v posledních letech obrovsky rozšířila. Používáním různých aromat se potom tyto možnosti dále posouvají. Na rozdíl od čajů černých nebo zelených není původ ovocných čajů v čajovníku (tzn. v čajovém keři). Ovocné čaje se nejčastěji skládají ze čtyř sušených komponentů: ibišku, šípku, pomerančové kůry a sušeného jablka. Ibišek dává čaji charakteristickou červenou barvu a příjemně nakyslou chuť. V případě, že je třeba odstranit kyselost nebo získat jinou (nažloutlou) barvu nálevu, ibišek se v ovocném základu vynechává.

- Šípek obsahuje v přírodním stavu značné množství vitamínu C. Sušením se tento obsah mírně snižuje.
- Sušená pomerančová kůra dodává čaji jemně hořkou příchuť.
- Jablko nijak neovlivňuje barvu hotového čaje, mírně jej oslazuje a kompenzuje tak kyselý účinek ibišku.

Aromatizování
Je zajímavé, že aromatizování čaje není žádným objevem moderní doby. Již odedávna se např. v Číně používalo ke zjemnění chuti černého čaje květů jasmínu nebo růží. Průkopníkem aromatizovaných čajů v Evropě je již asi 150 let známý Earl Grey, k jehož ochucení je požíván bergamotový olej ze stejno-jmenných citrusových plodů. Dalším takovým představitelem je čaj vanilkový – obohacený kousky lusků a také éterickými oleji pravé Bourbon-vanilky. K aromatizování ovocných čajů jsou používány aromata přírodní nebo přírodně identická. Protože čisté rostlinné výtažky k tomuto účelu ne vždy dostačují postupně se přechází na jejich napodobeniny. Tyto jsou s originálními chuťově de facto shodné a ve své chemické struktuře a svém složení úplně stejné a zdraví zcela neškodné. Často se ovocné směsi obohacují dalšími kousky ovoce nebo bylin (jahoda, malina, třešeň, bez, rybíz, fenykl, máta apod.).

Příprava ovocného čaje
Ten, kdo klade důraz na individualitu, by měl při přípravě čaje dodržovat některé zásady. Aby vynikla správná chuť té či oné ovocné čajové směsi, je třeba při vaření začít už správným dávkováním. Většinou postačí jedna vrchovatá lžička na jeden šálek, ale toto lze samozřejmě dle chuti upravit. Ovocný, ale i bylinný čaj zaléváme vroucí vodou. Doba dostačující k vyluhování je 8 až 10 minut, pokud připravujeme čaj silnější, můžeme jej přecedit i o něco dříve. Hotový nápoj je možno pít bez jakýchkoli přísad, ale je možno jej ochutit cukrem, medem, sladidlem apod. Vzhledem k tomu, že ovocný čaj je ideálním nápojem ke konzumaci za tepla i za studena, výborně se hodí k výrobě míchaných nápojů v kombinaci s ovocnými šťávami nebo alkoholem, v horkých dnech pak k výrobě ledových čajů. Kromě toho jej lze použít i jako nápoj k jídlu.

Deset pravidel správného skladování a přípravy ovocných čajů (pro spotřebitele):
- Uchovejte ovocné čaje v obalech, které budou minimálně propouštět aroma.
- Ovocný čaj by měl být skladován na chladném místě.
- Skladujte ovocný čaj pokud možno dále od aromatických bylin nebo koření.
- Doporučuje se nakoupit takové množství ovocného čaje, které vystačí na 3-4 měsíce, protože poté se začíná aroma z již otevřeného čaje postupně vytrácet.
- Při přípravě použijte jednu naplněnou čajovou lžičku na jeden šálek (1,5 dl).
- Zalijte ovocný čaj vždy vroucí vodou.
- Doba vyluhování je mezi 5-8 minutami.
- Používejte pro přípravu pouze k tomuto účelu určenou čajovou konvici. Nikdy ji nevymývejte chemickými prostředky na mytí nádobí.
- K dochucení je možno použít cukr, med, kandys nebo jiné sladidlo (aspartam, acesulfam, cyclamat)
- Ovocný čaj lze pít teplý nebo studený. Hodí se zároveň k míchání s alkoholem nebo šťávami.

Mate

Mate - zelené zlato Indiánů

Když Kryštof Kolumbus před více než 500 lety přistál po strastiplné cestě místo v Indii v jižní Americe, nebyl tímto nedopatřením nijak zklamán. Zaprvé si tohoto omylu v prvních momentech vůbec nepovšimnul a za druhé také zde nalezl hojné poklady. Například maté “zelené zlato indiánů” bylo tehdy relativně rozšířeným nápojem podávaným hostům na uvítanou. Archeologické nálezy v místních hrobech však dokazují, že maté bylo velice váženo již před Kristem.Nebyli to mořeplavci, nýbrž jezuitští mnichové, kteří v roce 1578 dovezli maté poprvé do Evropy. Proto také bylo ve Španělsku známé především jako „čaj jezuitů“. Jezuité také stáli u zrodu pěstování cesmíny paraguajské na plantážích. Indiánům do té doby stačily divoce rostoucí stromy. Dnes je mate neoblíbenějším nápojem jižní Ameriky. Pěstuje se především v Argentině, Brazílii, Chile, Paraguaji a Uruguaji.

Účinky
Jeho účinky na lidský organismus jsou známé z dob indiánů a obliba pití a tradiční příprava stále přetrvává. Osvědčuje se jako účinný zdroj energie při duševní i fyzické vyčerpanosti. Pro indiány má maté odedávna ještě další přednost – utlumuje pocit hladu. V období velkých veder nebo nedostatku potravy maté mnohdy skutečně pomáhalo lidem tyto těžké chvíle přežít. Uvedené vlastnosti maté využívají v současné době jeho milovníci i v jiných zemích světa. V době, kdy ideálem krásy je štíhlá postava, je mate pro mnohé z nich vítaným doplňkem nejrůznějších diet. Jednoduchým a zcela přirozeným způsobem pomůže snášet hladovění a ke všemu působí mírně projímavě a močopudně. Podle nejnovějších výzkumů provedených v minulém roce obsahuje maté nejen mnohé vitaminy, minerální látky a stopové prvky, ale také mimořádně účinné látky, které posilují imunitní systém, účinkují proti mnoha alergiím a senné rýmě. Pravidelné popíjení mate potom působí na celý lidský organismus omlazujícím efektem. Matein - alkaloid obsažený v maté je chemicky velmi blízký kofeinu. Působí sice také povzbudivě, není však návykový. Díky jeho spolupůsobení s ostatními obsaženými látkami se povzbuzující účinky utlumují. Proto lidé, kteří jsou přecitlivělí na kofein, mohou maté popíjet bez omezení. Také ten, kdo trpí poruchami spánku, může při dlouhodobém užívání maté (v průběhu dne, nikoliv večer) nalézt pomoc, neboť tento nápoj podporuje normalizaci cyklů spánku a bdění v lidském organismu. Kromě toho maté reguluje šetrným způsobem funkci ledvin, protože působí proti zadržování přebytečného množství tekutin v těle. Také vliv na úpravu tělesné hmotnosti je při alespoň několikaměsíčním popíjení mate patrný. Fakt, že pročisťuje tělo od toxických látek a zmírňuje pocity hladu, je ještě totiž podpořen skutečností, že aktivuje látkovou výměnu. Zvláště je nutno upozornit na pozitivní účinky mate pro celý lidský trávící systém. Je účinným pomocníkem pro toho, kdo dlouhodobě trpí zácpou – tuto poruchu dokáže maté velmi účinně a rychle regulovat. Bylo také zjištěno, že maté podporuje regeneraci poškozené střevní sliznice. Pro diabetiky, ale i pro ty, kteří bezprostředně po jídle cítí únavu a malátnost, může být zajímavá informace, že maté normalizuje hladinu cukru v krvi. Maté obsahuje následující látky: beta-karoten, vitaminy A, C, E, B-komplex, magnesium, draslík, vápník, železo, mangan, křemík, fosfor, fosfát, síru, chlorofyl, cholin a inositol. V původní indiánské medicíně byly maté přisuzovány zázračné účinky nejen v oblasti posilování imunitního a nervového systému a pro čištění krve, ale i pro zlepšení kvality vlasů a zvýraznění jejich přirozené barvy. Doposud nejsou známy žádné kontraindikace.

Zpracování
Cesmína paraguajská je stále zelený strom, který dorůstá až 15 m. Sklízí se celé větve s listy. Nejvhodnější jsou listy staré jeden nebo dva roky. Surovina je po sklizni sušena, ze 100 kg čerstvých listů zůstane po usušení cca 33 kg zpracované hmoty. Po rozdrcení lístků
a odstranění zbytků stonku se rozbíhá proces zrání. Toto trvá minimálně 30–45 dnů, někdy však až jeden rok. Při zrání se udržuje teplota na 50-600 C. Zelené mate je poté připraveno pro spotřebitele.

Originální jihoamerická příprava:
Tradičně se mate připravuje v tzv. kalabase (vysušené tykvové slupce) a poté se pije horké nebo chlazené pomocí bombilly (kovové slánky). Do kalabasy nasypte 2-3 čajové lžičky lístků mate a přelijte mírně teplou vodou tak, aby lístky získaly pevnou konzistenci. Po několika
minutách zalijte vroucí vodou a nechte 3 minuty vyluhovat. Opatrně do kalabasy vsuňte bombillu a osvěžující nápoj můžete pomalu popíjet. Aby se do slánky nedostaly žádné lístky, je na jejím spodním konci malé sítko. Nepřipravujte příliš silný nálev, aby se Vám bombilla
neucpala! Tento proces můžete z jedné dávky maté opakovat až pětkrát. Vyluhujte však vždy maximálně 3 minuty. V případě potřeby použijte k ochucení cukr, citrón, pomeranč rum, koňak nebo mléko.

Příprava na evropský způsob:
Jednu lžičku maté nasypte do šálku (1,5 dl) a zalijte vroucí vodou. Nechejte max. 3-5 minut luhovat a poté sceďte. Čím déle jej necháte luhovat, tím je nálev povzbudivější. Po 5 minutách však začíná čaj hořknout. Ze stejné dávky je možno připravit ještě druhý nálev.
Hotový čaj je poté možno ochutit ctronem nebo javorovým sirupem.

Rooibos

Rooibos - zdraví a vitalita v každém doušku

Objevení možnosti užití byliny rooibos pro potřeby lidské civilizace nastalo na úsvitu 20. století v kapské provincii (Jižní Afrika). V roce 1904 se o rooibos začal zajímat ruský imigrant Benjamin Ginsberg a brzy v něm rozpoznal produkt, který má před sebou velkou budoucnost. Z Evropy si odnesl bohaté zkušenosti z obchodování čajem a ty také přenesl na do té doby neznámou bylinu. V roce 1930 jistý Dr. le Fras Nortier - známý lékař a milovník přírody – objevil řadu pozitivních účinků, které rooibos má na lidský organismus. Tím způsobil rozmach jeho pěstování na řadě zemědělských usedlostí v Jižní Africe. Výrazně se zvýšila produkce za 2. světové války, kdy černý čaj z Asie byl hůře dosažitelný. Po poválečném útlumu nastal v polovině 50. let znovu značný rozmach v pěstování i spotřebě, který se nezastavil ani na sklonku tisíciletí. Rooibos se pěstuje pouze na plantážích Jižní Afriky o celkové rozloze 25.000 hektarů.  Z této relativně nepatrné plochy se sklízí od ledna do dubna, dále zpracovává a poté distribuuje do celé řady zemí. Schopnost sklidit části stonku a lístků trvá u jednoho keře pouze 4-5 let, potom rooibos odumírá. Kyselina fenolová: působí proti plísním, bakteriím a virům. Váže vodu ve střevech, a proto podporuje působení dalších účinných látek v rooibosu obsažených. Toto je obzvláště důležité pro pacienty s průjmovými a zažívacími obtížemi.

Minerály v rooibosu
Díky svému vysokému obsahu minerálů se rooibos výtečně hodí jako nápoj pro sportovce v Jižní Africe je takto velmi často využíván. Hlavním důvodem je nebezpečí značného úbytku minerálů v těle díky pocení a zrychlené látkové výměně. Tímto se značně snižuje výkonnost a zvyšuje se pravděpodobnost svalových křečí. Popíjením chladného čaje z rooibosu před sportovními výkony, během nich
a poté při odpočinku lze uvedená nebezpečí eliminovat. Dá se tedy říci, že takto lze plně a zároveň zdravěji nahradit tzv. isotonické nápoje, které mnohdy obsahují kromě velkého množství cukru také barviva, aromata a další přísady.
Rooibosové plantáže jsou umístěny Minimálně 450 m nad mořem. Základní podmínkou pěstování je dostatek srážek, žádný mráz a lehce kyselé půdní prostředí.

Nejdůležitější obsažené látky
Železo: je prevencí proti chudokrevnosti, rooibos jej obsahuje v obzvláště dobře vstřebatelné formě. Zejména důležité je pro těhotné a kojící ženy a také pro sportovce.
Fluor: působí účinně proti zubnímu kazu a posiluje zubovinu. Proto je důležitý nejen pro starší lidi, ale působí jako ochrana pro všechny, kdo mají se zuby problémy.
Měď: je důležitá pro vstřebávání železa a vitaminu C, její přísun je důležitý proto při nachlazení a v období rekonvalescence.
Sodík a draslík: velmi vhodná kombinace pro podporu růstu svalové tkáně. Důležitá pro sportovce a pro osoby se zvýšenou spotřebou minerálů.

Na rozdíl od černého čaje neobsahuje rooibos žádný tein, který by tělu v tomto procesu mohl bránit. Konzumaci rooibosu je proto možno více než doporučit všem osobám, jejichž organismus má zvýšenou potřebu železa – např. těhotné a kojící ženy, ženy se silným menstruačním krvácením, fyzicky těžce pracující lidé a sportovci.

Příprava
1. Promyjte konvici horkou vodou.
2. Nasypte do ní rooibos – jednu čajovou lžíci na každý šálek.
3. Zalijte vroucí vodou.
4. Ponechte 2-3 minuty vyluhovat.
Nápoj je připraven.

Ginkgo - významný stimulátor paměti

Ginkgo - významný stimulátor paměti

Nejstarším zachovaným a žijícím druhem stromů na světě je Ginkgo biloba – jinan dvoulaločný. Jedná se o rostlinu starou cca 150 – 200 milionů let, kdy byly tyto stromy roztroušeny po celém světě. Ginkgo je vlastně jehličnanem a je ve skutečnosti jediným z rodu „fosilních“ stromů, který přežil ze skupiny rostlin primitivnějších než opravdové jehličnany. Jeho způsob reprodukce je oproti jiným stromům poměrně jednoduchý, je jakousi střední cestou mezi spórami a semeny. Kromě jiného vyniká i tím, že velmi dobře snáší zátěž stále většího znečištění prostředí. Listy tohoto stromu se používají již téměř pět tisíc let v tradiční čínské medicíně při léčbě bronchiálního astmatu a zánětu průdušek.

Účinky Gingka jsou všeobecně známy a oceňovány při různých zdravotních poruchách, jako např. cévní a degenerativní onemocnění mozku, poruchy periferního prokrvení, sexuální dysfunkce vyvolaná antidepresivy, tedy stavy, které ne vždy souvisejí s pokročilým
věkem. Ginkgo biloba zvyšuje prokrvení periferie i mozkové tkáně. V pokusech na laboratorních zvířatech došlo po podávání ginkga k usnadnění učení a zlepšení paměti, projevujícími se rychlejším nabytím schopnosti provádět nové úkony s menším počtem omylů. Došlo rovněž k prodloužení průměrné délky života.

Použití
V tradiční čínské medicíně se popíjení doporučovalo i při závratích a bolestech hlavy, způsobené poruchou prokrvení.
Vedlejší účinky nejsou prokázány. Nežádoucí vedlejší účinky byly popisovány jen zcela ojediněle.

Závěrem lze stručně shrnout, že ginkgo je vhodným prostředkem pro zlepšení centrálního i periferního prokrvení, pro podporu činnosti mozkových buněk, ochranu buněk oční sítnice, jako součást léčby glaukomu a léčby astmatu. Gingko je monodroga, tedy jednopruhová bylina určená k dalšímu použití. Ať už si z ní připravíte čaj, macerát nebo ji použijete jako součást směsi, měli byste předem znát recept od odborníka. Většina monodrog by se neměla používat na čaj v 100% zastoupení.

Starší lidé, těhotné ženy a malé děti by se vždy měli poradit se svým lékařem.

Bio čaj

Bio čaj - všestranný návrat k přírodě

Čaj je nejznámější přírodní nápoj. Tak jako ostatní zemědělské produkci, ani pěstování čaje se ve snaze o maximalizaci produkce nevyhnulo používání hnojiv a ochranných prostředků na umělé bázi. Vzrůstající zájem spotřebitelů o kvalitní, co nejpřírodnější potraviny vedl v posledních letech k rozvoji tzv. ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství je takové zemědělství, které se programově zříká prostředků intenzivního zemědělství s cílem produkce vysoce kvalitních biopotravin, a to v dostatečném množství, při udržení dlouhodobé úrodnosti půdy a rovnováhy v krajině a vytváření pracovních příležitostí především pro venkovské obyvatelstvo. Zároveň musí probíhat systematická kontrola celé produkce zajišťovaná nezávislým a oficiálně uznávaným orgánem.

Bio čaj jakožto produkt ekologického zemědělství je čaj získaný z rostlin, které se pěstují bez použití umělých hnojiv a ochranných prostředků (pesticidů). V závislosti na konkrétních biologických a klimatických podmínkách se při pěstování používají tradiční bio organické a biodynamické technologie. Ve větší míře se využívá lidská práce, podporují se tak místní komunity obyvatel a jejich životní úroveň. V okolí plantáže i přímo mezi řadami čajovníkových keřů se pěstují další rostliny a stromy, které mají vyživující účinky. Tím se zároveň podporuje rozmanitost krajiny. Plevele se vytrhávají ručně a nechávají se zavadnout, aby tak opět přispěly k vyšší úrodnosti půdy. Rostliny, které jsou dostatečně vyživovány, mají přirozenou odolnost vůči chorobám a škůdcům bez nutnosti chemických postřiků. Sklizeň a další zpracování čajových lístků probíhá opět pod přísným dohledem a s velkým přispěním lidské práce. Životní podmínky zaměstnaných na této plantáži jsou na místní poměry více než dobré: vybavené domky, školy, hřiště, vyhlášený chrám. Lidé žijí v souladu s přírodou, jejíž rozumné využívání jim přináší spokojený a materiálně zajištěný život. Takovéto a podobné plantáže jsou nadějí do budoucna.
Přechod na biodynamické pěstování však není jednoduchý. Toxické látky nezmizí z půdy okamžitě a jejich úplné odstranění je namáhavé časově i finančně. I to je společně s vyššími náklady na mzdy a kvalifikaci zaměstnanců bio plantáží a dalšími investicemi potřebnými k získání certifikátu důvodem vyšších cen bio čajů v obchodech.

V České republice upravuje výrobu biopotravin zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. Biopotraviny musí být kromě názvu „BIO“ označeny grafickým znakem, tzv. bio zebrou a identifikací kontrolní organizace. Naše výrobky certifikuje společnost KEZ, o.p.s. (Kontrola ekologického zemědělství), nám vydává osvědčení o biopotravinách. Potraviny, které toto osvědčení nemají, nesmí být dle zákona označovány jako „bio“ či „eko“. Ekologičtí zemědělci a výrobci biopotravin se sdružují ve Svazu ekologických výrobců PRO-BIO, který se zabývá propagací a podporou ekologického zemědělství a biopotravin.

Pozn.: Označení čajů i dalších potravin přídomkem “BIO” neznamená, že ostatní čaje nebo potraviny takto neoznačené mohou být zdravotně závadné nebo nezdravé. Potraviny (včetně čajů), které vstupují v České republice do obchodní sítě, procházejí přísnou laboratorní kontrolou, která ve své důkladnosti mnohdy předčí i zdravotní normy Evropské unie. Zemědělské suroviny, ze kterých jsou tyto ”běžné” potraviny produkovány, bývají hnojeny chemickými hnojivy, popř. chráněny pesticidy proti nejrůznějším škůdcům. To má za následek větší výtěžnost, a tudíž i větší sklizeň suroviny, často i lepší vzhled hotového produktu. Tento výrobní postup však nezpůsobuje, že by finální výrobek obsahoval nežádoucí látky v množství, které by mohlo mít negativní vliv na zdraví člověka.

U “BIO” potravin probíhá celý produkční cyklus přírodní cestou. Spotřebitel volící produkty označené”BIO” tak dává svůj hlas ekologii s vědomím, že ve většině případů si za zakoupený výrobek musí připlatit. Výroba bez chemických hnojiv a pesticidů je samozřejmě méně produktivní, a tím i dražší. Jde o pocitovou volbu, hlas přírodním postupům, identifikaci spotřebitele s naturálním životním stylem i jasné ne chemickému zásahu do potravinového řetězce. Rostoucí počet obyvatel modré planety, a tím i rostoucí tlak na kvantitu potravin, neumožňuje, aby “BIO” produkty v nabídce potravin dominovaly. Touha stále většího počtu lidí po návratu k přírodě, stejně jako vědomí, že přírodu nikdy nepřelstíme ani nad ní nezvítězíme, však vede ke zvyšující se poptávce po těchto produktech.